Work and Travel na Aljašce: Práce průvodce na koňském dostavníku

Když o tom tak přemýšlím, lepší letní brigádu jsme si nemohli přát. Pracovat s koňmi uprostřed naprosto úžasné přírody, denně si zlepšovat angličtinu díky několikahodinovým konverzacím s rodilými mluvčími a k tomu si ještě přijít na pěkné peníze. Tuhle práci jsme si doslova zamilovali! Work and Travel na Aljašce se Student Agency je super!

Pracovali jsme pro golfový a turistický resort nedaleko národního parku Denali. Byla to skvělá výchozí pozice pro všechny možné výlety nejen do parku, ale třeba i stopem do Fairbanks a okolí. Díky poměrně krátké sezoně na Aljašce jsme mohli zažít v podstatě všechna roční období. Nepřetržité denní světlo během června a července, krásné podzimní barvy ke konci srpna, úžasnou polární záři i sníh ke konci září!

V místě, kde jsme pracovali, provozovali kromě výletů na koňmi taženém dostavníku i další aktivity, takže jsme si kdykoliv mohli jít např. zahrát golf nebo se projet na čtyřkolkách.

A jak vypadal takový běžný den průvodce neboli “Covered Wagon Guide”?

Nasadit kovbojský klobouk a hurá do práce

Každý den bylo vypraveno několik dostavníků v různých časech. Večer předem jsme si tak museli zkontrolovat, na kdy jsme napsaní. Měli jsme celkem 18 koní ve třech různých pastvinách - a že byly rozsáhlé. Hodinu před příjezdem autobusu s turisty jsme se šli přihlásit do systému a v kuchyni jsme si vyzvedli mrkev pro koně. Potom to všechno začalo!

1. Najdi a odchytni si správné koně!

Jak už jsem říkala, pastviny byly rozsáhlé, a tak někdy nebyla sranda najít ty správné koně. Většina koní byla zlatá! Občas se ale našel nějaký ten vykuk, který se nechtěl nechat odchytit. Prvně nám to dělalo problém, ale ke konci už jsme dokázali bez problému chytit každého koně.  Ze začátku nám trvalo, než jsme se naučili jména všech koní, ale vždycky s námi byl i “teamster” - kočí či řidič, který nám se vším pomáhal.

2. Vykartáčovat a nastrojit

Koně si očividně zamilovali bahení koupel, a tak jsme před každou túrou měli co na práci. Podezírala jsem je, že to dělají schválně, aby si o to déle mohli užívat kartáčování. Když jsme jim vyčistili kopyta a opět z nich udělali fešáky, odebrali jsme se najít ten správný postroj. Každý kůň měl svůj na míru udělaný. Tyhle postroje byly celokožené a tak si dokážete představit tu váhu, člověk si u toho dobře zaposiloval. Všichni naši koně byly buď belgičtí chladnokrevníci nebo Percheroni - opravdu vysocí koně. To práci rozhodně neulehčovalo, ale postupně jsme si na to zvykli.

3. Zapřáhnout koně a připravit vůz

Jakmile jsme připravili koně, zbývalo ještě připravit vůz - zamést podlahu a donést deky, pro případ, že by hostům byla zima. 15 minut před příjezdem hostů jsme koním nasadili klapky na oči a šli je zapřáhnout za vůz. Jednoho koně k vozu odvedl kočí a druhého průvodce. Zapřahání byla práce především kočího a my jako průvodci jsme koně jen drželi. Když bylo zapřaženo, vydali jsme se i s vozem k restauraci, kam přijížděli hosté.

4. Přivítat hosty

Jak je známo, Američané milují tzv. “small talks”, což by se hodně hrubě dalo přeložit jako řeči o počasí. Šlo o to přivítat se s hosty, poptat se, jak se dnes měli, odkud přijeli nebo jaké jsou jejich další plány. To mimo jiné navodilo příjemnou atmosféru. Někdy bylo lidí více, a tak skupiny rozdělily do jednotlivých vozů.

5. Dostavníkem do divočiny

Tohle pro nás jako pro průvodce byla jedna z nejdůležitějších částí. Vyprávěli jsme hostům o koních, okolní krajině, historii resortu i další zajímavosti o Aljašce. Museli jsme se také naučit odpovědi na nejrůznější otázky, které se nás hosté ptali (ať už o rostlinách, zvířatech nebo podnebí). Cesta trvala zhruba 50 minut, poté následovala zastávka na jídlo.

6. Z průvodce číšníkem

V tuto chvíli se z nás stala vlastně obsluha restaurace. Tedy potom, co jsme odpřáhli koně. Tentokrát to bylo na nás - kočí musel držet opratě. Jídlo jsme podávali v jedné ze suchých dřevěných staveb. Suchých proto, že tu netekla voda a jídlo se dováželo dodávkou z restaurace. Hostům jsme servírovali jídlo i pití.

7. Z číšníka fotografem

Když hosté dojedli a dopili, byl čas vydat se na cestu zpět. Ještě předtím se z nás na chvíli stali fotografové a každého návštěvníka jsme před dostavníkem vyfotili. Tohle byla zároveň i chvilka, kdy si hosté koně mohli pohladit. V momentě, kdy byli všichni spokojení s fotografiemi, byl čas vydat se na cestu zpět.

8. Divoká zvířata a cesta zpět

Na zpáteční cestě nás opět čekal výklad o krásách okolí a příbězích ze života místních obyvatel. Tedy - jak kdy 🙂 Někdy hosté vypili až příliš vína a o zábavu se postarali takřka sami. Nejlepší ale bylo, když jsme potkali nějaké to divoké zvíře, nejčastěji losa! Návštěvníci byli nadšení a fotili a fotili (losa jsme potkávali téměř každý den). Kdo by neměl rád takovou zastávku?

9. Rozloučit se s hosty a odstrojit koně

Zpáteční cesta většinou utekla rychle a pak už zbývalo jen rozloučení. Hostům jsme popřáli spoustu dalších krásných zážitků a pokud se výlet hostům líbil, dostali jsme od nich i dýška (v Americe je zvykem dávat mnohem více, než v Česku, takže někdy to nebyly malé peníze). Poté jsme se vydali s dostavníkem zpět k pastvině. Koně jsme zde odstrojili, vykartáčovali a dali jim oves - jejich nejoblíbenější část dne. Myslím, že se na to těšili celou cestu. Nám zbývalo už jen uklidit postroje, očistit udidla a chomouty a mohli jsme se jít odhlásit ze systému.

Musím říct, že jsme tuhle práci měli moc rádi. Bylo skvělé, že kombinovala tolik různých činností. Ale především, že jsme byli každý den na vzduchu a u koní!

Největší benefity?

Kromě samotné práce, jsme jako zaměstnanci resortu mohli využívat turistické atrakce v okolí zadarmo - tedy pouze za dýška, která jsou v USA součástí téměř všech služeb. Svezli jsme se díky tomu na raftech, zipline, vyzkoušeli si rýžování zlata, podívali se za smečkou aljašských husky šampionů a zažili úžasný let letadlem kolem Mt. Denali. Místní podniky dovolují tyhle aktivity zaměstancům jiných resortů jednoduše proto, že to funguje jako výborná slovní reklama a “world of mouth”.

Pro mě bylo obrovským benefitem i samotné místo. Nedokážu si představit lepší lokalitu pro pozorování polární záře! Stačilo mi vyběhnout před dům a mohla jsem být svědkem úžasné světelné show 🙂

Kolik jsme si na Work and Travel se Student Agency vydělali?

Pokud vás zajímá výsledná kalkulace, kolik jsme si za 11 týdnů vydělali, bylo to zhruba 4550 USD. A to navíc už po odečtění nákladů za stravu a ubytování. Z toho byla čistá mzda 3000 USD a zbytek tvořila dýška. Byli jsme tam celkem krátkou dobu, kdo tam byl celou sezónu, vydělal si ještě o dost více.

A co ostatní pracovní pozice?

V resortu, kde jsme pracovali, se dalo pracovat také na následujících pozicích:

• ATV průvodce - výlety na čtyřkolkách
• Číšník/servírka
• Caddy na golfu a správa golfového hřiště
• Kuchař
• Přípravný kuchař (saláty apod.)
• Pomocník v kuchyni
• Pokojová služba

Přečtěte si také náš kompletní průvodce k Work and Travel USA:

• Work and Travel USA: vše, co potřebujete vědět + zkušenosti účastníků

Závěrem bych už snad jen dodala, že to bylo nádherné léto a pokud vás zajímá více informací o Aljašce, přečtěte si některý dalších z článků:

• Aljaška: Zajímavosti a extrémy
• Eskymácké olympijské hry: Stahování tuleňů z kůže i neskutečné sportovní výkony
• Vlakem napříč Aljaškou
• Aljaška: Lov a rozhovory s místními. Jak chutná medvěd?
• Průvodce Aljaška - vše, co potřebujete před cestou znát!

Pokud máte zájem o kontakt na resort, ve kterém jsme pracovali, neváhejte nám napsat na [email protected]. Rádi se podělíme i o další informace.

Podívejte se také na krásné video o Aljašce:

Uložte si na později a pro své kamarády:

Pomohl vám článek? Nasdílejte ho svým kamarádům! Třeba i jim pomůže!