Středozápad USA: z těchto míst jsme byli doslova nadšení! Myslím že každý, kdo má aspoň trošku dobrodružnou povahu, by tahle místa určitě neměl vynechat.
1) Výstup na Middle Teton
Middle Teton je nevyšší horou národního parku Grand Teton, kterou lze zdolat bez vybavení. Měří bez mála 4000 m (3 903 m), ale převýšení na výstupu je zhruba jen poloviční (začíná se ve 2066 m). Pro výstup se dá zvolit jednodenní či vícedenní varianta. Ti, kteří si troufají horu zdolat během jediného dne, musí vyrazit na trať ještě s čelovkami kolem 4-5 hodiny ranní a většinou se vrací znovu za tmy.
My zvolili vícedenní variantu se zacházkou na Amphitheater Lake. Jak už sám název napovídá, nechybí naprosto úchvatná ozvěna ani tábořištěm pár metrů od jezera. Večerní zvuky nedaleko stanu nám potvrdili, proč s sebou každý táborník musí nosit malý „bearbox“, neboli kontejner na jídlo, který izoluje pachy a měl by se pověsit na strom společně s ostatními věcmi zhruba 100 m od tábořiště, v případě že by se objevil medvěd.
Medvěd!
No a medvěd se objevil! Tedy hned několik medvědů. Kolegové viděli brzy ráno, jak medvědí máma opodál shazuje svým medvíďatům šišky ze stromu. No a před námi se právě takové medvídě objevilo! Jen několik metrů od nás. Nevěděli jsme, jestli být nadšení nebo v obavách utíkat pryč (poučka je nepřibližovat se blíž jak 100 m). Toto pravidlo jsme v jeden moment porušili zhruba o 94 m. Já měla připravený bear sprey a hlídala, jestli se někde z okolí nepřiřítí máma. Matěj mezitím fotil, zvládli jsme rovných 805 fotek.
Nejzajímavější část samotného výstupu však začíná v sedle pod vrcholem hory. Stany, spacáky a další přebytečné věci je možné si příhodně odložit ve velkém bearboxu prvního tábořiště „Platform campsites“. Poslední možnost, kde nabrat vodu je z bystřiny u tábořiště s příhodným názvem „Meadows“ (louky).
Od této chvíle začíná dlouhý šplh po balvanech vzhůru. Trasa má být značena kamennými mužíčky, které ale každou chvíli ztrácíme. K výhledu na jezero Icefloe je to necelé 3 km a 650 výškových metrů. Výhled je skvostný, ale představa, že posledních 350 m vzdálenostních má převýšení zhruba 300 m výškových, působí tak nějak lezecky. To se potvrzuje a poslední hodinu výšlapu je příhodnější náš pohyb vzhůru nazývat boulderingem nebo jednoduše lezením.
Z vrcholu je vskutku dechberoucí výhled. Tedy ne že by tu bylo tak málo kyslíku, ale zřejmě nic nemůže popsat ten pocit na vrcholu hory s nepředstavitelně krásným rozhledem. Však to znáte. Ani sestupem zpátky do sedla však nekončí tohle dobrodružství. K zahození totiž není ani následná koupel pod malinkým vodopádem vedle tábořiště. Je to sice ledová, ale naprosto osvěžující odměna po celodenním výšlapu. K tomu večeře pod hvězdami posetým nebem a usínání za šumění horské bystřiny… Co víc si člověk může přát ?
2) Zkameněné písečné duny – The Wave, Arizona
Zdá se, že okolnosti mohou způsobit dobrodružství skoro z každého výletu. Proto máme poučení: nevydávat se kamkoliv, pokud nemáte dostatek času nebo si nejste 100 % jistí, že jste si s sebou zabalili všechny čelovky, které jste plánovali. V poušti to platí dvojnásob. Oblast The Wave se nachází pouhých 4.8 km od cesty, kde je možné zaparkovat auto. Tím pádem se necelé 3 hodiny do setmění mohou zdát naprosto dostatačující. Opak je ale pravdou.
Ke zkamenělým dunám vlastně nevede žádná oficiální stezka. Sem-tam občas vidíte nějaké ty kamenné mužíčky, kteří slouží jako značení, ale to je všechno. Jak jsme zjistili, po cestě je také nutné překonat lezecky laděné úseky a přelézt skalní hřeben na druhou stranu údolí. Všechna ta snaha stojí za to, útvary jsou to opět jen těžko popsatelné a překrásné. Navíc při západu slunce. Zlatavé světlo poskytuje to nejlepší pro fotografie!
Zapomenuté čelovky
Se západem slunce se začíná i pomalu stmívat, moment pro návrat už jsme dávno zmeškali. Je čas vyndat čelovky a být 2x opatrnější abychom nešlápli na chřestýše či škorpiona, kteří tu podle cedulí běžně žijí. Čelovky, které jsme mysleli že máme s sebou, očividně zůstali v autě. Tím pádem jsme si museli ve čtyřech vystačit s jednou čelovkou, telefonem a navigací. To, že tu žijí chřestýši a škorpioni je děsivé i ve dne, natož v noci.
A tak jsme se vydali přelézat kameny a hledat cestu zpět. Nápad následovat dobře schůdný a snadno prostupný vyschlý potok se zdálo být dobrým nápadem do doby, než jsme narazili na asi 9 metrů vysoký vodopád. Naštěstí jej bylo možno relativně dobře „obejít“ zprava. Ani poté se nám nechtělo do buše mezi pichlavé keříky, a tak jsme následovali potok i nadále. Frustrující bylo, že jsme se celou dobu naházeli jen asi 150-200 m od hlavní cesty, na kterou jsme se nemohli dostat, jelikož nás od ní dělil skalní masiv. Výsledkem byla bezpečná, ale téměř o 10 km delší cesta.
Návštěvu však rozhodně doporučujeme, stačí mít jen o trochu více času a permit, který, ale musíte získat v loterii.
3) Slotové kaňony, Grand Staircase-Escalante
Tohle určitě není nic pro objemnější američany. Nejužší místo kaňonu má jen 8 palců (něco přes 20 cm). Ne nadarmo se těmto kaňonům říká Disneyland pro dospělé. Prolézaní úzkými vodou vyhlazenými uličkami si užije téměř každý. Voda zde do červeného pískovce vymlela nepředstavitelné útvary. Kaňony Peek-A-Boo a Spooky Gulch si jednoduše zamilujete.
Dobrodružství začíná už samotnou odbočkou ze silnice na několik mil dlouhou prašnou cestu vedoucí pouští ke slotovým kaňonům. Velmi jsme zde ocenili klimatizaci a pohon na všechna 4 kola. Nevyplácí se podcenit ani pořádné zásoby vody, horko je zde doslova spalující. Právě o to je pobyt v kaňonu příjemnější, po většinu dne je zde totiž příjemný stín.
Ačkoliv se to nezdá, je třeba dát si také dobrý pozor na počasí. Středozápad USA má většinou spalující krajinu a prší zřídkakdy, je zapotřebí mít na vědomí nebezpečí bleskových záplav. Půda je zde extrémně dehydratovaná. Voda tak rychle stéká do těchto kaňonů, přesto že prší třeba několik kilometrů vedle. Tzv. „flash floods“ by nechtěl zažít nikdo z nás. Pokud by povodňová vlna zastihla člověka v kaňonu, smrt je téměř jistá.
Slotové kaňony Utahu Vám ještě dobrodružněji může přiblížit film 127 hodin.
4) Vodním kaňonem The Narrows, Zion National Park
Národní park Zion skrývá hned několik dobrodružných míst. Jako Zionské č. 1 volíme The Narrows. Jedná se o několik mil dlouhou stezku vedoucí ohromným kaňonem. Samo o sobě by to až tak speciální nebylo. Největší atrakcí je nutnost chůze řekou. Čím dál se dostáváme, tím více ubývá turistů v normální obuvi a ke konci už potkáváme jen ty, kteří nepodcenili přípravu a půjčili si neoprenové boty, ke kterým vyfasovali „štramácké“ dřevěné hole. Ano, i ty by se nám někdy v silnějším proudu hodily The Narrows je ideální výlet na polední a odpolední hodiny, při kterých je studená řeka nejlepším osvěžením.
Přeštěte si aktuální informace na oficiálním webu Zionu.
5) Angels Landing, Zion, středozápad USA
Pro ty, kdo mají rádi výšky a ferraty je Angels Landing trail tím pravým. Jedná se o velmi vysokou a poměrně úzkou skálu, tyčící se nad údolím, zajištěnou kovovými řetězy. Na vrcholu (a nejen tam) na návštěvníky čekají nenasytné veverky a „čipmankové“ kteří jsou tak ochočení, že si je bez problémů můžete pohladit. Pokud ucítí jídlo, nemají problém Vám vlézt klidně i do batohu. Některé veverky už jsou tak tlusté, že je očividné, proč jsou všude kolem cedulky, upozorňující na zákaz krmení.
Zion je obecně velmi živým parkem, je tu spoustu vysoké zvěře, horských koz, veverek a dalších hlodavců, výjimkou nejsou ani obrovské tarantule. Je tu i několik dalších velmi oblíbených trailů, jako je The Subway (v překladu metro). Na povolení pro vstup na The Subway se čekají fronty den předem ráno už dobrou půl hodinu před otevřením stanice rangerů.
Navštivte také středozápad USA!
Takže hurá za dobrodružstvím na středozápad USA!
Přečtěte si rady a tipy na road trip po národních parcích USA:
Národní parky USA: 23 Nejkrásnějších míst, která navštívit!
Sdílejte pro své kamarády: