Cestopis z výpravy na Filipíny: Ještě před příjezdem na severní Filipíny jsem si představovala jako nekonečný ráj pláží a nádherných ostrovů. Výprava do neturistických částí ostrova Luzon mi ale pořádně otevřela oči. Zavítali jsme do oblastí, kde jsou běloši tak neznámí, že nás lidé zastavovali na každém kroku, aby se s námi mohli vyfotit. Poznali jsme tak, jak se asi cítili první cestovatelé, kteří přicházeli do doposud neobjevených oblastí…
Obsah / Contents
Cestopis z Filipín – luxusní život za pár korun
Pokud se na návštěvu Filipín podíváme z pohledu návštěvníka – cestovatele, jsou místní ceny tak nízké, že i „low cost“ cestovatel si bez obav může dopřát vyloženě luxusní dovolenou. Průměrně jsou všechny ceny tak třetinové nebo ještě nižší.
Ty nejdražší obědy v restauracích
Poprvé se nám stalo, že jsme zanevřeli na ešus a těstoviny. Kdo by se s tím chtěl vařit, když dobrý oběd v restauraci pořídíte klidně od 20 Kč. A tak jsme si mnohdy dopřáli i nejdražší jídlo z jídelníčku, které přišlo třeba na 50 Kč. Pro snídaně jsme si každý den chodili do místních pekáren, kde jsme si pokaždé nakoupili velkou tašku pečiva a plněných dobrůtek – průměrně stál jeden plněný kousek pečiva kolem 2 Kč (když byl dražší, tak třeba 4 Kč).
No a co teprve ty dobrůtky, shaky, zmrzliny.
Tomu se nedalo odolat. Balená zmrzlina od 5 Kč. Obří porce ovocných i čokoládových shaků kolem 15 Kč. A jídlo ve stánku na ulici? Klobása za 3Kč, burger za 7 Kč, pizza za 25 Kč, pytlík pražených oříšků za 4 Kč.
Konec konců i stan jsme kolikrát raději nechali na dně batohu, když se ceny hotelových pokojů pohybovali kolem 100 Kč za osobu.
Bezpečnost až na posledním místě
Severní Filipíny a ostrov Luzon nejsou, co se týče dopravy, úplně nejbezpečnější zemí na světě. Už jste se někdy svezli na střeše autobusu? Pro nás to byla premiéra. Bylo to konkrétně na střeše jednoho Jeepneye. Uvnitř došlo místo a jelikož to byl jediný spoj, který za ten den jel, museli se zbylí cestující včetně nás vydrápat na střechu. Střecha naštěstí nebyla hladká, byla zde alespoň konstrukce na zavazadla, které se dalo dobře držet. Jízda byla dobrý adrenalinový zážitek s úžasnými výhledy na okolní rýžové terasy.
Adrenalinová speleologie
Ostrov Luzon nabízí i několik zajímavých jeskyní. Když jsme si rezervovali jeskyní exkurzi v městečku Sagada, neočekávala jsem, že to bude podobné jako nedělní výlet do Moravského krasu. Že to bude ale až tak adrenalinové jsem ani trošku nečekala. Dostali jsme čelovky a začali klesat jeskyní až na její samé dno. Některá místa vyžadovala téměř akrobatické polohy, aby se do té skulinky člověk mohl narvat. Otevřeně říkám, že člověka s nadváhou by tam rozhodně nepustili. Navíc většina kamenů byla pořádně uklouzaná a co teprve když došlo na úzké nejištěné místo nad pořádně hlubokou propastí. Na bezpečnost tu očividně vůbec nehledí. Po téhle exkurzi jsme pochopili, proč v každém obchodu se suvenýry prodávali téměř hromadu triček s designem – „I survived Sagada“.
Nepřístupné části světa
Člověk by skoro řekl, že na světě už neexistuje místo, kam se nedá dostat po silnici, železnicí nebo jiným způsobem dopravy. Na ostrově Luzon existuje! Horská vesnička Batad je důkazem toho, že lidé takto stále žijí. Od posledního bodu, kam se dá dostat autem musíte jít do vesnice dalších 30 - 45 min pěšky po strmém a úzkém chodníčku. No a co teprve takové Cambulo - další vesnice s rýžovými terasami. To jsou další 3 km po pěšince navíc, která opakovaně klesá a stoupá dolů. Místní obyvatelé tak musejí strávit chůzi v tomto náročném terénu zhruba další 2 hodiny!
Nechte rozsvíceno nebo přiletí komáři
Také byste řekli, že to je hloupost? Že je to přesně naopak? Ano, i my si to mysleli, ale Filipínští komáři to zřejmě mají jinak. Takže pokud někdy zavítáte na severní Filipíny a budete chtít spát s otevřeným oknem po tmě, jinak než bez moskytiéry to nejde.
Mnoho vesniček má v noci také rozsvíceno, protože někteří obyvatelé jsou prý stále ještě pověrčiví a bojí se upírů.
Až přílišná vřelost místních?
Na co jsme si museli zvyknout byli neustálé zvídavé pohledy místních. Všude, kde jsme procházeli ,jsme byli absolutním středem pozornosti. Kdo jen mohl se s námi dával do řeči a fotil si nás. Ptali se, kam jdeme a jestli nepotřebujeme poradit. Stalo se nám i to, že se nám asi 5 lidí zároveň snažilo najít a zastavit tu potřebnou MHD. Všichni místní byli opravdu hrozně nápomocní a milí.
Na druhou stranu stačilo vystoupit z autobusu a sesypalo se na nás nejméně 5 „tricycle“ taxikářů, kam že chceme, kam jedeme a pokud jsme v tu chvíli ještě neměli jasné plány, bylo obtížné komukoliv vysvětlovat, že potřebujeme ještě chvilku na rozmyšlenou.
A to ani nezmiňuji jeden večer, kdy jsme se pro jednu rodinku stali doslova celebritami. Pozvali nás na večeři, později dokonce i k nim domů na přespání. Celou historku si můžete přečíst tady:
Hlavně nikomu nevěřte!
Úsměvné se zdálo především to, že nám všichni říkali, ať jsme opatrní a ostatním nevěříme. „Přeci jen jste na Filipínách!“ Také nám radili ať si dáváme pozor na věci. Což jsme si dávali. O tom, že tu je zřejmě dost kriminality nasvědčovalo i to, že všude po městech bylo mnoho policistů, řádně ozbrojených. Byli minimálně všude na nádražích, stanicích metra nebo i v „západních“ fastfoodech typu McDonald’s. Obecně platilo:
Nevíte si rady - zeptejte se policisty
Nejen, že byli nesmírně ochotní, ale také jsme měli větší záruku, že nám nedoporučí podnik kamaráda, který chce na turistech vydělat. Takhle to byla větší šance, že nám doporučí opravdu to nejadekvátnější, na co jsme se ptali nebo sháněli.
Hello, mum!
Nejdřív jsem nevěděla, co si o tom myslet, když mě tu takto poprvé oslovili. Poté co jsme to ale slyšela každý den 20x, jsem si na to nějak zvykla. Nakonec jsme se dozvěděli, že se jedná o zkrácený tvar slova „madam“. Když jsme se s někým bavili déle, začali nás oslovovat brother and sister, očividně tu taková rodinná oslovení milují!
Luzon a Street food – je libo grilovanou kuřecí hlavu?
Takzvané „street food“ neboli jídlo na ulici seženete i v tom nejzapadlejším koutku nejmenší vesničky. Doslova za pár korun si můžete koupit nějaký ten špíz, smaženou rolku, vajíčka nebo třeba pečenou kukuřici. Mezi nejoblíbenější ale patří kuře, místní našli způsob, jak ho zužitkovat praktické celé. Není tak výjimkou, že narazíte na kuřecí hlavy na špízu, sraženou krev, kuřecí pařáty nebo i střeva.
Díky naší neznalosti a tomu, že jsme si původně mysleli, že to jsou grilované rybičky místo kuřecích hlaviček, jsme si i tuto specialitu také vyzkoušeli. Nicméně poté, co jsme odešli z dohledu stánku, letěl tenhle špíz prvnímu psovi, kterého jsme potkali. Takový mozeček totiž není kdovíjaká pochoutka.
Očekávané neočekávané
Že je splachovací záchod samozřejmostí? Zapomeňte na klasické západní toalety. I když se tady WC nazývá „Comfort room“, splachovat se musí ručně. Před kabinkami zpravidla najdete obrovský barel s vodou a několik „konviček“. Konvičku jednoduše naberete a musíte se vrátit po sobě spláchnout. Jinak to tu nechodí. Na teplé sprchy také spíše zapomeňte. Ve všech hotelech jsme se sprchovali pod malým kohoutkem se studenou vodou.
Mystická místa – rakve zavěšené ve skalách
Hanging coffins
Nedaleko městečka Sagada se nachází skutečně mystické místo. Ve skalách tu totiž mají vzdušné pohřebiště. Několik desítek rakví je buď zavěšeno přímo na skále nebo jsou na sebe jednoduše navrstveny a umístěny do vysoce i níže položených jeskyních ve skále. Jde o tradiční způsob pohřbívání místních obyvatel. Pohřben tímto způsobem však nemůže být každý a existuje zde nemálo kritérií:
- Nebožtík musí být starší 80 let
- Musí mít vnoučata
- Zároveň jeho/její děti musí uzavřít sňatek
Ačkoliv jsou Filipíny křesťanskou zemí, je tenhle pohřební rituál otevřen i nekřesťanům. Jediným rozdílem je typ rakve, ve které jsou nevěřící pohřbeni. Je to pouze jednoduchý vydlabaný kmen stromu, převázaný provazem, do kterého jsou nebožtíci vloženi ve skrčené poloze.
Proč jsou vlastně visící rakve visící?
Prý jednoduše pro to, aby se k tělům nedostali psi, ale také proto aby byli blíže k nebi. A věřte nebo ne, i nadále se tu takto pohřbívá, nejmladší nebožtík zde byl uložen v roce 2010.
Manila – šílené město a kapitola sama pro sebe
Chcete-li přátelskou radu, nezdržujte se v tomto městě déle, než musíte. Manila mě doslova šokovala svými kontrasty. Ačkoliv zde najdete luxusní západní kavárny, kde káva stojí 60 Kč nebo fastfoody typu McDonald’s, najdete zde také pouliční grily, kde vám večeři připraví 9letý kluk. Při tom mu navíc asistuje jeho mladší bratr, který dohlíží na kasu a tatínek těchto hochů na to celé jen z povzdálí dohlíží.
Přes půl města se dostanete za necelé 4 Kč, ale není to žádný med, osobně jsem byla ráda, že jsem se veškerým tím smogem neudusila! Pokud totiž jedete nějakým Jeepneyem nebo tricyklem, nevyhnete se doslova černým oblakům dýmu. Tady by se nejeden ekolog rozbrečel. Nehledě na všechny ty odpadky povalující se na ulicích i v řece, která byla snad špinavější než cokoliv, co jsem kdy viděla.
Během našeho cestování máme ve zvyku zadat si do GPS body zájmu a obejít město. V Manile to nebyl zřejmě nejlepší nápad. Občas jsme se ocitli na takových místech, kde si člověk opravdu uvědomí, jak se v celé Evropě všichni do jednoho máme nádherně. Viděli jsme i děti které spali na ulicích, lidi kteří žijí v opravdu nejprimitivnějších „přístřešcích“ kolem ulice. Slepice i kohouty, které chovali uprostřed města a především nekonečné množství odpadků. Hodně věcí jsme se ani neodvážili fotit, protože nám to přišlo už hodně nehumánní.
Závěrem filipínského cestopisu
Pokud přehlédneme Manilu, mají severní Filipíny návštěvníkům opravdu hodně co nabídnout. A to i na turisty zdaleka neobjeveném ostrově, jako je Luzon. Kromě filipínského cestopisu jsme pro vás připravili i podrobného průvodce po ostrově Luzon.
Kompletního průvodce po Filipínách najdete zde: Filipíny od A do Z: vše, co potřebujete vědět pro vaši cestu.
Nebo si přečtěte o úžasné pohostinnosti místních: Filipínská pohostinnost: Od rozhovoru až k ubytování.
Podívejte se na krásné video o Filipínách:
Sdílejte pro své kamarády: