Není nad to, se sem tam vydat třeba i stopem do neznáma. O Eskymácko-Indiánské olympiádě jsme se dozvěděli vlastně náhodou, když jsme se vydali na výlet stopem. Stopování na Aljašce funguje skvěle, a tak nám jako obvykle, po 5 minutách zastavilo auto. Tentokrát to byl pár ze Švýcarska, díky kterému jsme navštívili turistické centrum, kde nám Olympiádu doporučili.
Na eskymáckou olympiádu se sjíždí nejen obyvatelé ze všech severských vesniček celé Aljašky, ale i potomci původních obyvatel spojených států. Eskymácko-Indiánské olympijské hry však nejsou pouhou sportovní událostí, ale zároveň i festivalem eskymácké kultury. Mimo sportovních disciplín jsou každoročně představeny tradiční tance, hudba a dokonce tu volí i Miss Eskymo.
Disciplíny, ve kterých se soutěží vznikaly po staletí. Tyto tradiční disciplíny připravovaly eskymáky pro přežití v nelehkých podmínkách severské krajiny. Vyžadují sílu, vytrvalost i obratnost. Byl vskutku neskutečný zážitek takovou událost vidět a na veškeré dění ve sportovní hale jsme hleděli s otevřenou pusou. V čem se tedy soutěžilo?
Obsah / Contents
Tah uchem
Asi jedna z nejpodivnějších disciplín, kterou jsme do té doby viděli. Tedy do té doby, než publiku vysvětlili, že tato tradice měla připravit eskymáky na chlad a tímto tedy trénovali odolnost uší proti mrazu.
Disciplína spočívala v tom, že naproti sobě seděli dva “sportovci” a každý z nich si kolem ucha nasadil provázek. Na povel se začali přetahovat. Kdo povolil jako první, prohrál. Na podobném principu fungovala i další disciplína.
Vzpírání ušima
Opět provázky kolem uší, ale tentokrát šlo o zvedání závaží ze země. Tak jako u předchozí disciplíny, bylo smyslem zvedání závaží posílit odolnost uší vůči chladu a připravit se tak lépe na zimu.
Kop vysoký – snožmo
Tato disciplína se nejvíce blížila tradičním sportovním aktivitám. Výkony sportovců přitom byly vskutku neuvěřitelné. Cílem bylo výskokem snožmo zasáhnout kožený balónek zavěšený ve vzduchu, dopadnout na obě nohy a udržet rovnováhu. Sportovci přitom byli schopni zasáhnout kožený míček i ve výšce, kam ani sami nebyli schopni dosáhnout ze země.
Stahování tuleňů z kůže
Tato disciplína byla mezi diváky nejočekávanější. I my jsme na ni trpělivě vyčkávali až do půlnoci! A také jsme z ní měli největší zážitek. Tohle bylo něco, co člověk nevidí každý den, ne-li jednou za život. Celou “akci” jsme sledovali s doslova otevřenou pusou. Na střed sportovní haly donesli 8 mrtvých tuleňů. Dle vylosovaného pořadí si dámy mohly vybrat svého tuleně. Divila jsem se proč si nejdříve rozebraly ty největší tuleně, ale záhy jsem pochopila. Každá soutěžící měla svůj tradiční “Ulu” nůž. Postupně se připravily na značky. Soutěž byla odstartována a začala “jatka”.
Soutěžící měli 2 kritéria: čas a preciznost – jednalo se o to, aby na kůži nezbylo maso. Bylo neskutečné tohle klání sledovat, první soutěžící byla se svým tuleněm hotová za 3 minuty! Neskutečný výkon! Poslední skončila soutěžící, která měla nejmenšího tuleně a zabralo jí to kolem 8 minut.
Jak chutná tulení maso?
Co jsme ale nečekali, bylo to, že pořadatelé po soutěži rozhodli tuleně rozdat mezi publikum. No a to bychom nebyli my, abychom nebyli zvědaví a organizátory nepoprosili také o kousek masa na vyzkoušení. Zápach masa byl silný, ale několik igelitových tašek jej zvládlo přebít.
Jelikož jsme se ale domů dostali až později a tou dobou jsme neměli internet, abychom zjistili jak se takové maso připravuje, bylo nejjednodušší maso “hodit” na pánev a připravit ho pouze na másle se solí (chtěli jsme zjistit jak to opravu chutná).
“Vůně” se linula celým domem a zaznamenali ji i všichni spolubydlící. Přirovnala bych to k mírně zkažené rybyně. Když bylo maso upečené, vypadalo to jako kus hovězího a už rozhodně tak nesmrdělo. No a na první ochutnání nám to nejvíce připomínalo játra. No vlastně i na druhé ?
Později jsme se dozvěděli, že se maso dá připravit na několik způsobů. Nejčastěji ho však eskymáci jí syrové nebo usušené. V původním jazyce totiž ESKIMO znamená – ten, co jí syrové maso.
Kromě sportovního klání jsme se staly svědky eskymácké módní přehlídky i volby Miss ESKIMO. Zapomeňte na přehlídku v plavkách. Eskymačky se představily v nazdobených kožešinách a rukavicích.
Miss Eskymo
Možná byste se divili, kdo byla vítězka této soutěže. My byli z počátku opravdu překvapení, když se na stupně vítězů “vyškrábala” korpulentní slečna. Záhy jsme ale pochopili, že Miss Eskymo není soutěží krásy, ale mimo toho i tradičních dovedností, znalostí jejich jazyka a veškerých tradic.
Nalukataq (Blanket Toss) – trampolína s lidským pohonem
Tato disciplína vznikla jako završení úspěšné velrybářské sezony. Samotná “deka”je totiž vyrobena ze starého potahu velrybářské lodě, který byl vyroben ze sešitých tuleních kůží. Nalukataq byla vůči publiku nejinteraktivnější disciplínou. K této disciplíně bylo totiž zapotřebí 52 dobrovolníků z publika, kteří se zapojili do “vyhazování” atleta do vzduchu. Samotná deka byla obšitá lanem, které tvořilo 52 madel za které publikum do rytmu tahalo. Jednalo se o několik lehkých tahů, kdy byl atlet neustále v kontaktu s “dekou” a posledním prudkým tahem, při kterém byl vyhozen do vzduchu – a to až do 9 metrů nad zemí!
Hodnotil se styl, předvedené figury a dopad zpět na obě nohy. Někteří soutěžící předváděli neskutečné výkony a výjimkou nebyla ani salta. A my si tuhle soutěž užili přímo v centru dění, bylo opravdu krásné se do něčeho takového zapojit.
Přetahovaná o dřevěný kolík
Tato disciplína měla představovat trénink na rybolov holýma rukama. Soutěžící zaujali pozici bokem naproti sobě, ve které se o sebe zapřeli nohama a snažili se při přetahování o dřevěný kolík vyvést protivníka z rovnováhy.
Další disciplíny, které se odehrávali v jiné dny Eskymácko-Indiánské olympiády:
- Pojídání velrybí kůže na čas
- Krájení ryb (na čas a dle preciznosti)
- 5 km závod o pochodeň – vítěz má tu čest zahájit příští EOH
- Kop vysoký a další těžko představitelné disciplíny.
O přestávkách však nechyběly ani tradiční tance s hudbou na které také přizvali publikum. Ačkoliv nevím, zdali bych to nazvala doslova “tancem” a “hudbou”, protože pohyby to byly zvláštní a hudební nástroje velice primitivní.
Z tohoto jediného dne jsme si odnesli jeden z největších zážitků z celého léta na Aljašce. A v čem byste si zasoutěžili vy?
O Aljašce si také můžete přečíst:
- Aljaška: Zajímavosti a extrémy
- Vlakem napříč Aljaškou
- Work and Travel Aljaška: Průvodce na koňském dostavníku
- Aljaška: Lov a rozhovory s místními. Jak chutná medvěd?
- Průvodce Aljaška - vše, co potřebujete před cestou znát!
Sdílejte pro své kamarády: